Neudělat nic

Novela Iana McEwana Na chesilské pláži končí slovy: „Právě tak se může změnit celý běh života – tím, že člověk nic neudělá.“ V jedné větě vleklá lítost promarněných možností, nedostatek odvahy na životních křižovatkách, odvrácená strana měsíce.

Ale viditelná strana měsíce rozhání temnotu.

Vědomě neudělat nic nám dává čas na reflexi. Odvahu čelit životu přímo, zastavit se, neohlušovat se činy a povinnostmi.

Nic neudělat je náročné. Nutí do nehybnosti a soustředění, vyvolává výčitky svědomí, případně nudu a irituje. 

Paradoxně  to znamená udělat všechno - obnovit propojení se sebou. 

A není to je o vzletném teoretizování. Nervová soustava zklidnění potřebuje, aby provedla mentální úklid a vytvořila prostor pro nové myšlenky a nápady. Sníží se tepová frekvence, zlepší zažívání, vyrovnají se výkyvy  nálady a dostaví se pocit odpočinku. 

Dlouhodobě se posiluje důvěra v život, začneme důvěřovat změně a běhu života.

Nic neudělat uprostřed dne je jako zastavení u lesního pramene - očišťující a energizující. 

Klidný den všem, jdu pár minut nedělat nic s našim kocourem.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Děti, které jedí špenát

Rodiče mají celé roky spoustu práce. Učíme děti pozdravit a neprát se o hračky. Zavázat si tkaničky a uklidit po sobě boty. Prosadit se a nebýt egoista. Žít šťastně, neriskovat přehnaně.

A jíst zeleninu.
S tkaničkami zatím syn bojuje, ale zeleninu už dobrovolně sní.

 Nabízím pár sezbíraných a prověřených strategií.

• Nabízet zeleninu opakovaně a často. Uklízet vyplivnuté kousky s trpělivostí meditujícího mnicha. Nevzdávat se naděje. 
• Jít příkladem a najít vzory. Jíst zeleninu spolu s dítětem a upřímně chválit chuť, vůni, barvu. Jestli má dítě zeleninu oblibující kamarády, je vyhráno. 
• Dovolit dítěti zeleninu prozkoumat.  Aneb poznat svého nepřítele. Výborné je zeleninu vypěstovat nebo vybrat si na trhu. Doma nakrájet, ovonět, odvážnější ochutnat, připravit pro jiné.
• Odměňovat za snědené porce. Pozor, ne sladkostí. Potěší samolepka, smajlík, drobná výhoda.
• Udělat zelenině chytré PR. Popovídat si o bojovnících vitamínech.
• Jíst zeleninu jako Francouzi. Nabídnout malý ochucený salát jako první jídlo, než se objeví lákavější chody. Vařit hodně zeleninových polívek.
• Vyhrát si s prezentací. Nakrájet na malé kousky, seskládat do jednoduchých obrázků. Mrkev neoslní, ale kytička z mrkve a okurky zmizí z talíře.

Naučit dítě jíst zeleninu je stejné jako naučit zdravit: trpělivost a opakování přinese výsledky.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Klíč ke zdraví: málo cukru, hodně vlákniny.

To je všechno. Zádrhel přichází vzápětí. Jak na to? Kolik je „málo cukru“? Co je nutné změnit? Jak bude vypadat můj život bez sušenky, čokolády, napěněného sladkého latte? Vím, o čem mluvím, uměla jsem sníst tabličku čokolády na posezení a černý čaj bez cukru nebyl pitný.

Málo neznamená nic. Sacharidy jsou našim nejvýznamnějším zdrojem energie.

Není cukr jako cukr. 

Jednoduché cukry poznáme podle sladké chuti. Tady ctíme zásadu „málo cukru“. Přesněji ne víc než 10% ze všech snězených sacharidů.

Komplexní sacharidy nejsou sladké. Najdeme je v obilninách, bramborách, luštěninách a různých kořenech. Zároveň sem patří vláknina, ale o ní někdy příště.

Málokdo z nás opravdu sní „málo cukru“; mnozí z nás získají, když se o to pokusí.

Ideál vypadá následovně (a možná lehce děsivě):

• nápoje jen neslazené, žádné limonády a džúsy
• omezit bílou mouku, bílou rýži a výrobky z nich
• mléčné výrobky jen neochucené
• žádné kupované sladkosti (sušenky, čokolády, koblihy, koláče)
• zbavit se přislazovaných dochucovadel (kečup, dresing)
• při domácím pečení dát o třetinu méně cukru (a péct jen o víkendu)

Co si naopak dopřát:

• ovoce, čerstvé nebo mražené
• med, přiměřeně (lžička do bílého jogurtu nebo do čaje)
• kvalitní hořká 90% čokoláda (lehce sladká, intenzivně čokoládová)
• nejrůznější kaše a mléčné koktaily přislazovat banánem.
• fíky, datle (pozor, na pár datlích uběhnete maraton, tak opravdu 1-2 kousky)

Co vám pomůže:

• pravidelné, kvalitní jídlo sníží chuť na sladké, mlsná půjde honit někoho jiného
• nové rituály a zvyky – koupit si cestou z práce koblihu je pouhý zvyk, namísto něj můžete vymyslet jiný, podobně uspokojivý
• vědět, proč opravdu chcete omezit cukr – když víte proč a důvod souzní s vašim životem a vašimi hodnotami, tak se vám po této cestě půjde snáz a budete méně bloudit.
• pohyb, pohyb, pohyb – sníží stres, odmění vás a rozzáří vám život

Změna je cesta, nemusí se všechno povést napoprvé a nemusíme být perfektní. Změna návyků postupně zvýší vnímavost chuťových pohárků, proto je lepší postupovat pozvolna, ale vyhnout se náhražkám, které upevňují chuť na sladké.

Pořád po té cestě jdu, piji černý čaj bez cukru (co jsem nepovažovala za reálné skoro dva roky), sladkosti kupuji pár krát do roka a upřímně říkám, že mi 90% čokoláda chutná. Mně při tom drží zdraví, chci zvýšit šanci, že nebudu mít v padesáti na krku jak puberťáka, tak cukrovku. A fandím všem, kdo se do toho pustí.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Proč nehubnout

Proč hubnout, všichni víme. A ono se stejně vždy najde někdo, kdo nám to připomene - to kdybychom náhodou nevěděli. 

Zdraví. "Nechceš přece umřít na infarkt."
Kondice. "Ty schody ti ale daly zabrat."
Vzhled. "V tvé velikosti to stejně mít nebudou."

Jsou to všechno dobré důvody. Jenom někdy tyto důvody nepomáhají a hubnutí se nedaří.



Zkusme na to nahlédnout jinak, proč nehubnout.

Nehubnout jen pro hubnutí samotné.

Dopřejte si čas a popřemýšlejte o sobě a o životě. 

• Čeho si ve svém životě vysoce ceníte?
• O co rozhodně nechcete přijít? 
• Co byste rádi do života přijali? 
• Jaké jsou zasunuté sny, plány, přání? 

Vaše touhy, hodnoty a cíle vám odhalí osobní a silné důvody, proč zhubnout. 
Můžete se k nim kdykoliv vrátit, opřít se o ně, pozměnit je. Nepřišly zvenčí, zůstávají s vámi.

Řeknete o nich ostatním?  Protože oni vám je připomenou, to kdybyste náhodou nevěděli.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Na začátku byl běh.

Běhat jsem začala z nouze. Druhý rok rodičovské dovolené; začínala jsem být frustrovaná a oplácaná. Paradoxně, vzešla z toho životní cestička. Moje poradna.

Mírné jaro, šlo to pomalu a hezky. Vítr, obloha a ticho. Metro hlásilo dopravní omezení kvůli maratonu. Zasnění se na eskalátoru, ten protivný průvan chvilku voněl vzduchem v polích. Dálkový běh, dobrodružství pro velké. Pro strhané matky obzvlášť. Tolik kilometrů po vás nikdo nebude nic chtít a ještě dostanete banán, který není už nakousnutý.

Přihlásila jsem se na půlmaraton, nepředstavitelná dálka. Takové stylové zakončení rodičovské dovolené a příležitost najít pár odpovědí.

První velký závod je jako první láska. Nezapomíná se. Ani jiskření a opojení, ani nejistota a lehce trapný nádech. Na desátem kilometru visely bannery mého zaměstnavatele, zareagovala jsem jako Pavlovův pes, panika, sevřený žaludek, klopýtnutí. Taky tam byly dlažební kostky, no. Na osmnáctém kilometru mi pak došlo všechno - energie, chuť a taky myšlenka. Samozřejmě ne moc originální, zato jasná. Práce se běhu může podobat; makej tvrdě a poctivě, měj to ráda, neboj se nepohodlí.

Tak jako dálkové běhání kdysi nebyl ani sen, jen obdiv jiných, stejně tak mě nikdy nenapadlo, že bych se mohla živit jinak jako zaměstnanec. A tam na osmnáctém kilometru začalo všechno zapadat do sebe. Mé moc nevyužité vzdělání (psycholog), má vášeň (zdravé jídlo), moje budoucí povolání. Poprvé povolání a ne práce. Vlastně jsem měla chuť zahodit čip a odkráčet z trati na metro. Taky proto, že mi definitivně došly síly. V cíli rozhodně nevypadám, že běh je zdraví prospěšný.

Přešly dva roky, běhám pro radost, a je tady, moje vlastní poradna.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.