Ráda
jím zdravě. Žívím se tím, že lidem vysvětluju, jak jíst
zdravě. Mluvím o tom s každým, kdo projeví zájem i zadarmo.
A
stejně čas od času přemýšlím, proč bychom vlastně měli jíst
zdravě. Někdo na intervence stravou není
vůbec citlivý a zatím neumíme přesně rozlišit, kdo je a kdo není. Je
hloupé dělat si z jídla svatý grál.
Terapeutka
Jindřiška Prokopová, která provází umírající, se v rozhovoru
trefně vyjádřila, že zdravě jde jíst jen do smrti. A jestli je
pro nás zdravé stravování jen konceptem utvrzujících nás v
tom, že máme život pod kontrolou, tak ve chvíli umírání tvrdě
narazíme a cítíme křivdu a nespravedlnost.
Z
jiné strany mě inspirovala jógová cvičitelka Adrienne Mishler,
která jemně připomíná, že hezké tělo nestačí. Nač mít
hezké tělo, když při pohledu do zrcadla nemáme rádi nebo
neznáme toho, na koho se díváme.
Že
to spolu nijak nesouvisí? Na první pohled ne, ale vydržte se mnou
ještě chvilku. Obě myšlenky mě přivedly k následující
úvaze.
Jestli
vnímáme svůj cíl a smysl života v tom, že se staneme tím, kým
můžeme být, tou nejpravdivější a nejvědomější verzí sebe
sama, že realizujeme svůj potenciál, to, co nám bylo dáno, tak
se všechno otočí jako obrázek v kaleidoskopu.
Proč
jíst zdravě? Protože pro náš růst je důležité:
- vybírat si to, co potřebujeme (což není vždycky totožné s tím, co chceme)
- dělat to, co je pro nás dobré (neplést si to s tím, co je pro nás příjemné)
- zažívat své tělo (namísto kritického přemýšlení o něm)
Co nám dá
optimální váha?
- žijeme bez zátěže (klidně to čtěte i metaforicky)
- cítíme se ve svém těle pohodlně (trocha patosu: naše tělo je domov naší duše)
- jsme volní, odvážní, můžeme plnit své sny a cíle
Jistě, zdravě
jde jíst jen do smrti. Ale stejně tak jde jen do smrti kouřit nebo
chovat kočky. Ono to věděl už Tolkien: "My
rozhodujeme pouze o tom, co uděláme s časem, jenž nám byl
dán.“
