"Je to v hlavě." "Jasně, jen, co tam mít."

Moje příprava na letošní Krakonošovu 55, můj první dlouhý běh v horách, byla nestandardní. To je decentní vyjádření faktu, že jsem v přípravě nejdřív neběhala a pak běhala málo a po rovině. Celé té akci jsem pracovně říkala „ta příšernost“ a radši jsem ji ignorovala.

Přihlásila jsem se, protože rozbíhám vlastní poradnu a chtěla jsem ještě jednu věc, která mě bude po nocích děsit ze spaní, ať mají mé úzkosti nějakou variabilitu.

Měsíc před akcí jsem se vrhla do jedné z mých nejoblíbenějších činností – čtení blogů předních ultra běžců. Přečetla jsem – několikrát - blogy všech finišerů The Barkley Marathons za dobu jeho existence. Je jich patnáct a každý z nich nedostižně popsal, jak hluboko do rezerv a do duše si musel pro výsledek sáhnout.

Fyzicky má příprava nestála za nic, ale mentální  nastavení mě přeneslo přes všechny kameny, stoupání, klesání, vítr, bláto, mlhu a krev.

První mentální nastavení:

Dnes mě čeká jediná jednoduchá věc: dávat jednu nohu před druhou.

Garminy nezapínám, na hodinky mrknu jen na kontrolách, jestli jsme v časovém limitu. Nedovolím si žádné propočty, nepouštím do vědomí informaci, kolik kilometrů zbývá a jak dlouho to bude trvat. Nejdůležitější je neztratit perspektivu. Tohle je zábava, tohle dělám pro radost. Těžké jsou úplně jiné věci. Těžké je vychovávat dítě. Těžké je začínat s prací na sebe. Tohle je lehké.

Druhé mentální nastavení:

Žádné negativní myšlenky. (zdroj: John Kelly, BM finišer 2017)

Negativní myšlenky je nutné rychle proměnit na pozitivní. Taková do krve sedřená pata mi byla deset kilometrů zdrojem radosti – z celé na rychlo koupené výbavy se neosvědčily pouze ponožky. Skvělé! Nárazový vítr a zima na Sněžce byly skrytým požehnáním - umožnily mi ji zdolat za 17 minut, jinak bych se trošičku flákala a kochala výhledy.

Třetí mentální nastavení (zdroj: Dan Orálek)

Ne každá bolest něco znamená.

Sedřená pata otravuje, ponožka bude na vyhození, ale ani dalších 40 kilometrů mi opravdu nepřivodí žádnou zásadní újmu. Jakmile bolesti vezmu její funkci signalizace nebezpečí, odsouvá se z popředí kamsi na pozadí. 

Štvrté mentální nastavení:

Prožitek je cíl.

Ne čas v cíli, ne pořadí v kategorii, ne odpověď na otázky, které právě úporně řeším, ne očekávání prožitku.
Prožitek tu a tady – energie úprku dolů ze Žalýho, jeden obyčejný potok, nádherné podhůří nad Vrchlabím, chuť čokoládové proteinové tyčinky v puse, hvízdající batoh, přítomnost běžeckých kamarádů.

Jestli po maratonu jsem měla pocit, že maratonskou vzdálenost jsem zdolala, ale maraton porazil mě, tady je všechno jinak. Posledních pár kilometrů se cítím nejlíp, běžím, zrychluju, užívám si každý kousek hezké lesní pěšiny pod nohami. Všechno bolí, fyzická krize byla a přešla, mě se vůbec nedotkla, žádný šrám není jiný než fyzický. V hlavě bylo, co tam mělo být, mentální trénink nahradil fyzický a na tuhle vzdálenost to stačilo. Jednou, až bude něco i v nohách, se vrátím na stovku.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

CO jíst

Naposledy jsem se rozepsala KDY jíst , ale pustím se i do toho CO jíst.

Nenechávejme se vyvést v míry častými změnami oficiálních doporučení. Když předpokládáme, že jsou tvořené v dobré víře a hledáme jen to, co je spojuje, získáme pár jednoduchých závěrů.

Opravdová dělící linie, která dělí zdravé potraviny od nezdravých, neleží v dílčích sporech typu máslo nebo rostlinné oleje, vajíčka ano nebo vajíčka ne. Dělící linii určuje míra průmyslného zpracování dané potraviny. Čím méně zpracovaná daná potravina je, tím lépe.

První závěr: Jezme skutečné, co nejméně upravené potraviny (ovoce, zelenina, oříšky a semínka, libové maso volně pasoucích se zvířat, vejce od slípek ve výběhu, oleje lisované za studena, celozrnná rýže, sladké brambory, luštěniny, atd.).

Nikdy v dějinách výživy nikdo z ničeho neobvinil zeleninu. Jestli na ni nejste zvyklí, přidávejte na množství postupně a střídejte tepelně upravenou se syrovou, ať si nepřivodíte žaludeční potíže.

Druhý závěr: Jezme několikrát denně zeleninu, klidně ať tvoří polovinu našeho jídla.

Stejně tak vám nikdo nikdy neřekne, ať jíte více sladkostí.

Třetí závěr: Omezme (čím drastičtěji, tím lépe) přidaný cukr. Na pití pouze neslazené nápoje, nekupujeme cukrovinky a sladké pečivo, dezertům vyhradíme čas po nedělním obědě a při zvláštních příležitostech (svatební dort, croissant na dovolené na Francouzské riviére).

A nakonec jedna potravina, která odporuje prvnímu i třetímu závěru: bílá mouka včetně všech výrobků z ní.

Čtvrtý závěr: Omezme jídla z bílé mouky. Opusťme některé tradiční přílohy a receptury (knedlíky, bílé pečivo, zahušťování omáček a polívek moukou). Mějme na paměti, že celozrnné výrobky jsou jen o málo méně průmyslně zpracované, nestačí jen vyměnit bílou mouku za celozrnnou, ale celkově omezit množství.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.