Ve
své práci jsem dlouho přemítala o jednom hlavním rozporu.
Když
se moji klienti už stravují zdravě, vedu je k experimentům s
půsty. Na druhou stranu mívám klienty, kteří přes den nejedí,
dohánějí to večer a právě jejich nespokojenost s
nepravidelností v jídle je dovede ke mně a tyto klienty rozhodně
neutvrzuji v tom, že už vlastně intuitivně drží půst a jen tak
dále.
V
čem spočívá rozdíl, když navenek obě skupiny jedí s velkými
časovými odstupy mezi jídly?
Nejdřív
drobné rozdíly, protože ďábel je v detailu:
- spokojenost versus nespokojenost: klienti, kteří odsouvají jídlo z nedostatku času nebo kvůli stresu nejsou se stávající situací spokojení; naproti tomu lidé, kteří se postí, v tom nacházejí pozitivní momenty
- frekvence: půst se nedrží denně
Nakonec
se mi na procházce rozsvítilo a přišla jsem na hlavní rozdíl:
Vědomý
přístup.
Půst
je svobodné rozhodnutí, podložené osobními důvody, přispívající
k osobním cílům, které jsou pro nás důležité. Dílčí
nepohodlí není rozhodující, když ve svém konání vidíme smysl.
Zato
vyhládnout přes den a večer se vrhnout k lednici jak k záchrannému
kruhu znamená potlačit signály svého těla (mám hlad) nebo je falešně utlumit (kávou, energetickým nápojem). Není to naše
rozhodnutí, je to něco nám vnucené zvenčí.
Cesta
z toho ven je podívat se na denní okolnosti, které můžeme změnit
a vrátit své fyziologické potřeby na seznam priorit. Netýrat
tělo hladem z donucení, ale využívat půst jako jeden z nástrojů
pro zdravý a uspokojivý život.
_________________________________________________
Danica Dobisová
Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.
Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.
Žádné komentáře:
Okomentovat