Měsíc bez cukru. Nejvíc mně chyběla šunka.

Na září jsem si naplánovala experiment: měsíc bez cukru. Upřesnění: průmyslně vyráběný bílý cukr, třtinový cukr a med.

Chtěla jsem si ověřit, jak na tom šest let po těhotenské cukrovce (Těhotenská cukrovka: co mi pomohlo) se vztahem k cukru jsem. Protože to kdysi vypadalo přesně takhle:

Alex a jeho první zmrzlina

Co jsem za 30 dní zažila:

1.týden:
První překvapení bylo, že musím znovu poctivě číst téměř všechny etikety, protože cukr číhá na nečekaných místech (šunka, luštěninové pomazánky, hořčice, běžný ocet). Přivedlo mě to zase jen ke skutečným, nijak nezpracovaným potravinám. Preventivně jsem se hrála s dochucováním (bylinky, tahini, citronová šťáva, hřebíčky). Doma bylo zrovna dost čokolády (dárek od syna) a za normálních okolností bych o ní nejdřív přemýšlela a pak ji snědla, ale celé září mi to bylo jedno. Věděla jsem o ní, ale chuť ani touhu po ní jsem neměla.

Ilustrační snímek s vodou :)

2.týden:

Cukr mi v ničem nechybí, ale šunka ano. V běžných obchodech žádná bez glukózy není a hledat po řeznictvích nemám čas. Chybou bylo video o nejlepších místech na odpolední čaj v Londýně. :) Pak jsem ale zjistila, že dobrý čaj se smetanou je dostatečným zážitkem i bez koláčku. V pátek bych si už něco sladkého dala a rodinu mírně řečeno mým striktním přístupem otravuji.

3.týden: 

Žádná chuť na sladké, jenom celkově jím málo a večer padám hlady. V hospůdce u hřiště jsem si dala vodu (jediná věc bez cukru) a v cukrárně se synem jsem si jen poseděla, než snědl zmrzlinu. Takže první pozitivum je, že šetřím peníze. Druhé, že odpadá rozhodování, jestli si mám něco dát nebo ne, protože odpověď je ne.

Šlehačkový krém

4.týden: 

Narozeniny mého muže. Původně jsem si to vyhradila jako výjimku, ale nakonec jsem pekla dort Pavlova, přeslazený korpus mě vyloženě nelákal a dala jsem si jen neslazený krém s ovocem. Byl vynikající. Výjimku jsem pak lišácky přesunula na oběd s kamarádkami, kde jsem si dala sushi a rozhodla se vědomě ignorovat, jak se sushi rýže připravuje. :) Bylo vynikající.

Závěr - můj vztah s cukrem je velice vlažný. Z odstupu bez cukrových dni vidím, že sladké jím hlavně ze zvyku (středa znamená koláč z farmářského trhu) a situačně (cukrárna, oslava). Víc se na něco sladké těším, ale konzumace je zklamáním – chuť není tak dobrá a zajímavá, jak čekám a jestli náhodou ano, tak maximálně v prvních několika soustech. Šunku, hořčici a jim podobné budu zase jíst. Čokoládu čas od času také.

Šest let od těhotenské cukrovky jsem tam, kde chci být. Nejím cukr, protože takhle to mé tělo potřebuje. Před šesti lety bych nevěřila, že to tak může být. Že se nebudu cítit omezovaná. Že nebudu po sladkém toužit. Že mi přestane tak chutnat.

Co mi pomohlo nejvíc? Kromě zdravotní motivace především pomalé tempo změn. Dovolila jsem si měnit se postupně (Život po těhotenské cukrovce), po kouscích. Velká změna se z nich skládala dlouho, ale nebolela. Není to univerzální pravidlo. Jsou i jiné cesty. Jestli hledáte průvodce na vaši cestu změny (nejen) stravovacích návyků, bude mi ctí vás doprovázet.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.