KDY jíst

KDY jíme, je stejně důležité, jako CO jíme.

Jedenáct hodin, čas na nějakou
 sladkou maličkost?
Nejste medvídek Pú, tak raději ne.

Spousta doporučení se týká toho, co jíst a co nejíst. Mění se tak rychle, že některé potraviny byly během jedné generace zaznávané i prosazované (taky vás napadly vajíčka?). A teď co s tím? Každé další doporučení vyvolá jen skepsi a pochyby, jestli o té výživě vůbec něco víme.

Oprostěme se na chvíli od debaty, CO jíst a podívejme se, KDY jíst.

Vždy se mi líbilo anglické slovo pro snídani – breakfast. Break fast – přestat se postit. Kdysi se přirozeně předpokládalo, že nějakou dobu nejíme, postíme se, a pak zase jíme. Dnes už o sobě málokdo řekne, že se postí. Intervaly mezi jídly se zkrátily, hodně mlsáme během dne, nemíváme fyzicky náročnou práci a nesedáme ke stolu správně hladoví. A přitom by nám to ohromně prospělo.

Není to ani tak těžké, stačí si představit, co se ohledně jídla pokoušíme naučit malé děti.

• Jíme u stolu, nepobíháme u toho. (verze pro dospělé: neděláme další činnost jako čtení, sledování televize, dohánění pracovních povinností)
• Nemlsáme mezi jídly, hlavně ne chvíli před hlavním jídlem. (verze pro dospělé: když už dezert, tak po hlavním jídle; večerní pohodu najdeme jinde než v jídle a alkoholu)
• Jíme 3 krát denně: snídani, oběd a večeři, případně svačinku.

Snídani se vráti její původní smysl rušiče půstu – od posledního večerního jídla do prvního jídla nového dne ať uplyne alespoň 12 hodin.

Jaký to má všechno smysl? Vrátí se nám zdravý hlad a s ním potěšení z jídla. Udržíme hladinu inzulinu nízko, aby tělo nemělo potřebu ukládat tuk. Elegance je v jednoduchosti.

KDY jíst, je jednodušší, než CO jíst.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Kde je pravda? /aneb osvícení na Kbelské 10/

V cíli (tlačilo se na klávesnici klišé na cílové pásce, ale tu někdo přeťal téměř o 30 minut dřív) prvního běžeckého závodu jsem byla náležitě hrdá a spokojená. Celý život jsem se sportům důsledně vyhýbala, nicméně po třicítce, znuděná mateřskou dovolenou, jsem začala běhat. A jak mně chyběly hmatatelné rychlé výsledky, kterých práce vždy nabízela dostatek a mateřství žádné, běhání se na čas stalo prostředkem k hezky měřitelným výsledkům.

Ten první závod byla Kbelská desítka, cílem bylo vlézt se pod hodinu, to se s výraznou rezervou povedlo, v cílové rovince jsem ještě zasprintovala a odnášela jsem si povznášející pocit, jak báječně jsem to zvládla a jaká jsem šikovná.

Pak jsem doma shlédla záznam onoho sprintu do finiše a dobrá nálada byla pryč. Na videu se do cíle metelí jakási oplácaná mamina, navíc ji předbíhá jednou tak starý chlápek. A protože emoce jsou neuchopitelné a video zachytává nezkreslenou realitou, smutně jsem si přiznala, že jsem nic nedokázala a vůbec mi to nejde.

Takové to ženské sebevnímání – nahlížíme na sebe a hodnotíme se zvenčí, očima jiných (případně očima videokamery). Klademe na sebe vysoké nároky a následně nejsme se sebou spokojené, když jim plně nedostojíme. Snažíme se být perfektní ve všech svých rolích a viníme se, že na všech frontách nedodáváme dle svých očekávání.

Kbelskou desítku mám od onoho prvního pokusu stále víc ráda – dopřála mi napoprvé osvícení: ano, pravda, jsem oplácaná mamina s mizerným běžeckým stylem a ano, na celoživotního nesportovce a chronicky nevyspalou matku jsem to výborně zvládla.

Pravda nemusí být jen nepříjemná. A teď jde o to, co chci do budoucna a co pro to udělám.

V dalším ročníku Kbelské je ve finiši vidět hezká letová fáze, osobák stlačen dolů a běžkyně je štíhlá (logicky, konečně zase může v noci spát a hodně běhá).

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

„Nehubnu, protože mám slabou vůli.“ Opravdu?

Když se nedaří zhubnout, nebo když váha stoupá povážlivě nahoru, mnoho lidí se obviní z nedostatku vůle. Obvinění sebou nese pocit sklamání, selhání a nelásky. A skryté poselství – neomezuji se dostatečně, podléhám pokušením, nedokážu to, tak proč se snažit.

Je tomu opravdu tak? Je vinníkem slabá vůle? Je cílem omezování se? Ne úplně.

Nadváha se rozvíjí postupně, často roky a je důsledkem toho, že naše hormonální prostředí nefunguje tak, jak má. K hormonální nerovnováze přispívá víc faktorů – naše nevhodné stravovací návyky, dlouhodobý stres, dlouhodobý nedostatek spánku, vrozené předispozice.

Návrat k normální hmotnosti zajistí proměna hormonálního prostředí, návrat ke ztracené rovnováze.

Měnit můžeme to, co je v naší moci ovlivnit:

1. CO JÍME

• málo rafinovaného cukru a bílé mouky
• hodně vlákniny
• dostatek bílkovin
• nezpracované potraviny
• nemlsáme mezi jídly

2. JAK ODOLÁVÁME STRESU

• mírna tělěsná aktivita (procházky, zahradničení)
• aktivity vyžadující soustředění na jedinou činnost (meditace, joga, lukostřelba)
• cvičení

      3. KOLIK SPÍME

Normální hmotnost není důkaz pevné vůle a omezování se. Je výsledkem série jednotlivých dobrých rozhodnutí – rozhodnutí, co a kdy jím, jak odpočívám, jak nakládám se svým časem a životem.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Běh a jídlo

Od Tatier k Dunaju, team Mission Possible, 2015

Věnováno inspirující a přející běžecké skupince "Ženy sportem lapené".

S tímto nadpisem si připadám jako Scott Jurek, což pochopitelně nejsem a což předpokládám, oceníte, protože vám tady nehrozí ani ultra běhání ani veganství. Byť mi je obojí teoreticky hodně sympatické, v běžném životě jsou obě věci nepraktické a náročné na čas.

Pro nás, rekreační běžkyně a amatérské závodnice, je fajn pamatovat na následující:

• Nezdravé stravě neutečete, ani ji nepřeběháte.

Tělo očekává svou porci energie a živin. Při běžném běhání si krásně vystačíte s běžnou zdravou stravou.

Rekreační versus sportovní běhání

Rekreační běh - proběhnutí 3x týdně, nejčastěji do hodiny, bez rychlostních tréninků.

Výhody jsou notoricky známé – prevence nejrůznějších nemocí, snižování stresu, pozitivní zážitky, čas na sebe, radost z přírody.

Na této úrovni rozhodně není potřeba stravu speciálně řešit, jen ctít základní poučku, že strava má být zdravá. Jestli hubnete, toto množství pohybu rozhodně podpoří vaše úsilí. Za žádných okolností nehladovějte, na druhou stranu ani nenavyšujte porce, nedopřávejte si alkohol a sladkou odměnu, protože tolik jste toho opravdu nevyběhali. Zamrzí, já vím.

Sportovní běhání – pravidelný běh 5x týdně, dlouhé běhy, tempové a intervalové tréninky.

Když už dodržujete tréninkový plán, je dobré začlenit do plánu taky stravu. Koukněte dál na Načasování.

Běžet pořád dál a rychleji se neobejde bez regenerace. Ta zase bez kvalitního spánku. Kombinace přetrénování a nedostatečného odpočinku je fatální, po prvotní únavě hrozí taky přibírání na váze, protože metabolismus už nedokáže správně fungovat.

Jak vypadá zdravá strava

Opravdové jídlo: vyznačuje se krátkým seznamem ingrediencí, kterým rozumíte bez slovníku, není průmyslně zpracované a přehnaně upravované a vaše prababička by souhlasila, že je to k jídlu. Ovoce, zelenina, celozrnné obiloviny, luštěniny, libové maso, ryby, vajíčka, rostlinné oleje, ořechy a semínka, neochucované mléčné výrobky. Když už máte opravdové jídlo, druhý krok je vhodná úprava (vaření, dušení, pečení).

Málo cukru: málo a ještě méně jednoduchého cukru, samostatně nebo ve výrobcích. Minimum bílé mouky a výrobků z ní, žádné slazené nápoje, sladkosti, fast food.

Hodně vlákniny: ovšem ne před během! Zelenina, celozrnné obiloviny, luštěniny. Ideálně 25-30g denně.

Pestrost: rozmanitá strava nenudí, takže nepotřebujeme jíst přes míru v marném hledání jiné chuti. Taky je zárukou, že bez složitých propočtů dopřejeme tělu vše potřebné.

Množství živin:

vytrvalci a hubnoucí: 1.2-1.4g bílkovin/ kg (ideální) hmotnosti denně

30-35% tuků

zbytek jsou sacharidy

Načasování

Základní zásady před a po tréninku:

Hlavní jídlo se doporučuje se jíst dvě hodiny před tréninkem; před závodem a obdobně těžkými tréninky je dobré doplnit 30 minut před sacharidy, které lehce strávíte (banán).

Po intenzivním tréninku podpoří regeneraci a menší svalovou únavu rychlé doplnění sacharidů a bílkovin. Dejte si porci velikosti svačinky do 20 minut po tréninku (syrovátky, sýry typu Ricotta nebo jogurty s ovocem, sendviče se šunkou nebo vajíčkem, těstovinové saláty). Jestli je to nepraktické, tak proteinové tyčinky nebo regenerační nápoje. Moje odměna bývá jablko s arašídovou pomazánkou.

Hlavní jídlo po tréninku plánujte za jednu až dvě hodiny.

Tělo vyběhané zásoby doplňuje průběžně a v delších časových úsecích, proto se vyplatí jíst pravidelně a rovnoměrně. Taková pizza party před maratonem je skvělá společenská událost, ale reálně je pro váš výkon lepší 3-5 dní před závodem o málo navýšit příjem sacharidů ve všech jídlech, než je do sebe dostat naráz večer před.

Pamatujte na hydrataci, před tréninkem udělá téměř lepší službu než sebelépe naplánovaná strava, při dlouhých a těžkých trénincích noste vodu sebou.

Doplňky

Většina nejstřízlivějších zdrojů zdůrazňuje, že přínos výživových doplňků je vědecky málo podložený a jde hlavně o peníze (vaše peníze).

Vyplatí se myslet na omega-3 mastné kyseliny (rybí tuk v kapslích nebo jíst pravidelně rybylněný olej a kaviár); magnesium (dobře fungují magnesiové soli do koupele); v zimě vitamin D.

Přeji hodně zajímavých kilometrů a zářivé endorfinové úsměvy na cestu.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Jak nehubnout

Jedna scénka z pražské restaurace. Taková, která se děje často a všude. Ke stolu si sedá rodina, paní s výraznou nadváhou. Dlouze studuje jídelníček, nakonec si objednává salát. Tak nějak jsem to očekávala. Zbytek rodiny spokojeně obědvá pečené kuře a brambory, paní trochu posmutněle ukusuje z ledového salátu.

Taky mě to rozesmutní – místo rodinné pohody u oběda se paní trápí, stejně tak se, předpokládám, trápí mnoho jiných obědů a dní, určitě je často hladová, pravděpodobně už večer sní cokoliv, co doma najde, výsledek trápení v nedohlednu a pochybuje o sobě i o své vůli.

Vinníkem však není ta paní, ale onen salát. Jakýkoliv dietní plán, při kterém pociťujeme větší část dne hlad, únavu a těžko se nám soustředí (na cokoliv kromě jídla – to se nám naopak pořád připomíná), je kontraproduktivní. Vyhladováním pochopitelně rychle zhubneme, ale efekt je dočasný, prchavě dočasný. Při první možné příležitosti tělo tato kila nabere nazpátek, a ještě pro jistotu, s rezervou navíc.

Když výrazně ubereme kalorie, které sníme, tělo promptně zareaguje a sníží taky výdej kalorií. Tělo moc nezajímá, jak chceme vypadat v letních šatech, tělo je nastavené na přežití a momentálně ho ohrožujeme hladováním. Proto nám je zima, nedokážeme se soustředit, jsme unavení a podráždění - tělo omezuje výdej energie a na méně klíčové věci ji neuvolní.

Přílišným omezováním kalorií taky rozhodíme přirozenou signalizaci hladu a sytosti. Hlad tělo signalizuje víc a dřív než je potřeba, pocit sytosti zasa utlumí. Takže žádné selhání vůle, ale syzifovsky nemožná snaha. 

Jsem příliš introvertní, abych se v restauraci zvedla a šla té paní mile říct, že na jídelníčku vidím lepší možnosti. Například toho lososa z úvodního obrázku. Tenhle článek je pro ní a pro všechny ostatní, kteří se týrají příliš malými porcemi v naději na zhubnutí. 

A to, co si vám nikdy nedovolím říct v restauraci je: prosím, jezte, jinak vás čeká marný kruh hladování a přejídání, hubnutí a přibíraní, přičemž pachatelem nejste vy a vaše slabá vůle, jen nevhodný dietní plán.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Chutě - jak se jim elegantně vyhnout

Chutě jsou jako poryvy emocí – přijdou a zase odejdou. Ani to moc dlouho netrvá, většinou tak čtvrthodinu. Teď jen, co dělat, když chceme, aby v poklidu odešly a my v mezičase nesnědli nezdravé zbytečnosti.

Proč nás chutě přepadají? 

1. Nudíme se, děláme stereotypní činnost - pomůže rozptýlení a pohyb

• Udělejte nějakou jednoduchou manuální činnost – doma umyjte nádobí, poskládejte prádlo, v práci vyřiďte telefonní hovor, zajděte s dokumenty ke kopírce nebo skartovačce.
• Projděte se, vyvenčete psa.
• Zahrajte si hru na telefonu.
• Dejte si žvýkačku bez cukru.
• Přemýšlejte o budoucnosti, plánujte, sněte s otevřenými očima.
• Někdy nás nudí samotné jídlo. Hledáme konkrétní chuť a když ji nenalézáme, jíme pořád dál. Nudné sušenky z obchodu nebo levnou mléčnou čokoládu vyměňte za gurmánskou verzi – kvalitní pralinku, kousek domácího koláče.

Tyto strategie se mi (kromě toho, že fungují) líbí proto, že nemusíte se sebou bojovat, není to o vůli. Uděláte pár minut něco pro sebe, pro domácnost nebo vyřešíte pracovní záležitost. Než s tím budete hotovi, chuť na „něco“ je pryč.

2. Jsme unavení, ve stresu nebo hladoví – potřebujeme odpočinek a vyvážené jídlo.

• Dlouhodobě o sebe pečujte – kvalitní noční spánek, zdřímnutí po obědě ve volném dni.
• Pravidelně zařaďte nějakou uklidňující aktivitu (strečink, meditace, umění, příroda) a chvíli nic nedělání.
• Popíjejte neslazenou ale ochucenou vodu – s mátou, citrónem, okurkou, granátovým jablkem, zázvorem.
• Zařaďte zdravé ale syté svačinky (např. hrst oříšků).

Tyhle drobné změny potřebují trochu času a pravidelnosti, na druhou stranu zlepšení, které vám přinesou do života, bude trvácnější.

Na závěr jedna paradoxní technika:

Představte si, na co vám jde chuť (mně vždy na čokoládu), a pak si to představte do nejmenších detailů – jak rozbalujete obal, jak čokoláda voní, jak vypadá, jak se vám topí na prstech, jak křupne, když si kousek ulomíte. Představte si, jak ji dávate do pusy, jak chutná, jak jíte další kocku. Zopakujte představu několikrát, reálná chuť na ní nakonec vyvane.

Máte teď dost velkou chuť na čokoládu? Pardón, v tom případě pokračujte v představě nebo zajděte vysypat koš na smetí.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.

                              

Neudělat nic

Novela Iana McEwana Na chesilské pláži končí slovy: „Právě tak se může změnit celý běh života – tím, že člověk nic neudělá.“ V jedné větě vleklá lítost promarněných možností, nedostatek odvahy na životních křižovatkách, odvrácená strana měsíce.

Ale viditelná strana měsíce rozhání temnotu.

Vědomě neudělat nic nám dává čas na reflexi. Odvahu čelit životu přímo, zastavit se, neohlušovat se činy a povinnostmi.

Nic neudělat je náročné. Nutí do nehybnosti a soustředění, vyvolává výčitky svědomí, případně nudu a irituje. 

Paradoxně  to znamená udělat všechno - obnovit propojení se sebou. 

A není to je o vzletném teoretizování. Nervová soustava zklidnění potřebuje, aby provedla mentální úklid a vytvořila prostor pro nové myšlenky a nápady. Sníží se tepová frekvence, zlepší zažívání, vyrovnají se výkyvy  nálady a dostaví se pocit odpočinku. 

Dlouhodobě se posiluje důvěra v život, začneme důvěřovat změně a běhu života.

Nic neudělat uprostřed dne je jako zastavení u lesního pramene - očišťující a energizující. 

Klidný den všem, jdu pár minut nedělat nic s našim kocourem.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.