Proč svým půstům neříkám hladovky

Ráda hledám hranice svých možností. Obezřetně je málokdy překračuju.

Tudíž bylo jasné, že jednoho dne dojde na půsty. V dětství jsem četla Ghándího Můj experiment s pravdou, o jeho osobních i politických hladovkách. Četla jsem Obesity Code doktora Jasona Funga, velkého propagátora půstu, který ho používá jako součást léčby obezity a cukrovky druhého typu.

Jenže mě už několik hodin bez jídla sebeovládání prověří dokonale. V pubertě jsem ráno bez sušenky vedle postele omdlévala a můj muž rychle pochopil, že je nutné mít za všech okolností po ruce kousek čokolády.

Nakonec jsem několikrát probrala půsty s kamarádkou, která je praktikuje několik let, a rozhodla jsem se, že už nebudu nic číst, na nic se ptát a jednoduše nebudu 24 hodin jíst. Kamarádka radila nezprotivit si postění hned na poprvé a začít 16 hodinami, ale to bylo pro mou experimentátorskou povahu příliš krotké.

Dala jsem si večeři a procítila, jak to bylo s Poslední večeří. Ráno jsem se vzbudila hladová, s mírnými obavami a pocitem, že mě čeká nevšední den. Naplánovala jsem si den plný pochůzek, ať myslím na něco jiného. Zaměstnalo mě to hezky, ale stejně jsem v každém okamihu věděla, jak dlouho už hladovím a za jako dlouho se budu moct najíst. Ve měste jsem potkala žebráka, který prosil o peníze na jídlo. Empaticky jsem ho vzala jsem ho do bufetu.

I nejíst se dá elegantně.

Pila jsem hodně vody a v obvyklém čase jídel slabé čaje. Odpoledne jsem byla vyhladovělá, bolela mě hlava a bylo těžké udržet před nejbližšími nervy na uzdě. Dráždilo mě všechno. Motala se mi hlava. Po 24 hodinách jsem snědla malou porci dušené zeleniny, okamžitě mi bylo těžko od žaludku a celá jsem se chvěla, ale do hodiny jsem si dala velkou večeři.

Rozhodla jsem se experimentu s půstem dát měsíc, 24 hodinový půst jednou týdně.

Při štvrtém pokusu zmizela věčšina negativních jevů. Žádné obavy a napětí, hlad nebyl tak palčivý. Bolest hlavy jsem vyřešila slabým černým čajem. Odpolední podrážděnost bohužel zůstala. Musím obezřetně volit slova a nereagovat na lidi příliš rychle.

Po dvou měsících jsem zhubla ty poslední 2 % tuku k mé ideální postavě, o kterých jsem si myslela, že odejdou jenom s pravidelným posilováním (v mém případě teda spíš nikdy). Všimla jsem si, že několik hodin bez jídla mi nerozhodí náladu. Zjistila jsem, že mnohem častěji v době jídla nejím, jestli opravdu necítím hlad. Můžu běhat ranní běhy jen o vodě a nehrozí mi náhlý propad energie jako předtím.

Po půl roce jsem si řekla, že o tom můžu napsat. Proč svým půstům neříkám hladovky? Ze začátku mi pomáhalo nemyslet na to jako na (velice nepříjemné) hladovění. Slovo „půst“ mi připomína, že je to vědomá činnost, je dobrovolný a dá se kdykoliv přerušit.

Pokračování (proč se vlastně postit a proč to váhám doporučovat) příští týden.

_________________________________________________

Danica Dobisová

Psycholožka a výživová poradkyně. Učím lidi, co a kdy jíst a jak dosáhnout potřebné změny chování. Více najdete tady.

Napsala jsem jednoduché návyky pro zdraví, které najdete zdarma zde: Ebook: 3 návyky pro štíhlou postavu. Jak překonat bariéry, které Vám brání zhubnout, si můžete přečíst zde: Ebook: Prolomit bariéry.